Dům a zahrada jako jeden celek — jak je plánovat společně

Redakce Azetum.cz · Aktualizováno 2026-04-04

Většina lidí plánuje dům a zahradu jako dva samostatné projekty: nejdřív dům, pak — až zbyde čas a peníze — zahrada. Výsledek tohoto přístupu je předvídatelný. Základní sítě pro zahradu (voda, elektřina, datový kabel) chybí nebo vedou nevhodně. Odvodnění kolem domu se neshoduje s výškovými poměry zahrady. Příjezdová cesta stojí přesně tam, kde by měla být terasa. A bazén, o kterém se uvažovalo, je najednou technicky i finančně komplikovaný — protože pro něj nebyla vytvořena žádná příprava.

Přitom klíčové rozhodnutí — propojit plánování domu a zahrady — má jen minimální finanční dopad v rané fázi projektu. Pár stovek metrů potrubí navíc v otevřeném výkopu stojí zlomek toho, co stojí pozdější výkopy v hotové zahradě. Problém není v penězích, ale v myšlení: zahrada se příliš snadno dostane na konec fronty.

Proč zahrada potřebuje být v plánu od začátku

Dům a zahrada sdílejí fyzický prostor, ale také technické systémy. Voda ze střechy musí někam odtéct — a pokud je zahrada naplánovaná, může skončit v retenční nádrži nebo ve vsakovací jámě místo v kanalizaci. Elektřina pro venkovní osvětlení, pohon brány a automatické zavlažování vede v zemi — a pokud se kabely nevloží do výkopů při stavbě, musí se kopat znovu. Datový kabel pro kamery a bezpečnostní systém taktéž.

Terasa je součástí zahrady, ale funkčně navazuje na dům. Její poloha ovlivňuje dispozici obytného přízemí, výška podlahy terasy musí navazovat na výšku podlahy interiéru a odtok vody z terasy musí být vyspádovaný od domu. Terasové dveře nebo posuvné skleněné stěny, které terasu propojují s interiérem, jsou architektonické rozhodnutí, které ovlivňuje orientaci domu na pozemku. To vše jsou věci, které se rozhodují ve fázi projektu — a které mají přímý dopad na to, jak bude zahrada vypadat a fungovat.

Příjezdová cesta je dalším příkladem. Její šířka, trasa a povrch ovlivňují nejen funkčnost (pojízdnost, otáčení, parkování), ale i to, kolik pozemku zbývá na zahradu. Příjezdová cesta vedená zbytečně dlohým obloukem může pohltit čtvrtinu pozemku. Pod příjezdovou cestou by se neměly nacházet sítě, ke kterým by se mohlo potřebovat přístupu. A pokud plánujete nabíjecí stanici pro elektromobil v garáži, kabel pro ni vede právě pod příjezdovou cestou nebo podél ní. Podobně jako při plánování pořadí prací na domu — tato rozhodnutí mají kaskádové dopady.

Odvodnění jako průřezové téma

Odvodnění je oblast, kde se zahrada a dům protínají nejviditelněji — a kde chyby mají nejzávažnější dopady. Voda ze střechy, z teras, z příjezdové cesty a z terénu musí někam odtéct nebo se vsáknout. Pokud odvodnění není navrženo jako celek, přidají se problémy: voda stéká k základům, vytváří kaluže na terase, podmáčí sklon a v zimě mrzne pod zpevněnými plochami.

Základní pravidlo odvodnění kolem domu zní: terén musí spádat od domu, ne k němu. To zní samozřejmě, ale v praxi to vyžaduje přesné výškové zaměření pozemku a promyšlené výškové osazení domu. Pokud je dům osazen příliš nízko (z důvodu nižší stavební výšky nebo úspory na terénních úpravách), může se stát, že voda přirozeně teče od sousedního pozemku nebo od komunikace k domu. To se pak řeší drenáží, zachycovacími žlaby nebo přečerpáváním — řešení, která jsou dražší a méně spolehlivá než správné výškové osazení od začátku.

Drenáž kolem základů (perimetrická drenáž) chrání suterén nebo základy před vzlínající a povrchovou vodou. Instaluje se při výkopech pro základy — dodatečná instalace vyžaduje odkopání celého obvodu domu. Pokud máte nebo plánujete sklep, podzemní garáž nebo jiné podzemní prostory, perimetrická drenáž by měla být standardní součástí projektu.

Retenční a vsakovací prvky na pozemku (nádrže, vsakovací jámy, průlehy) navazují na odvodnění domu a zahrady. Jsou to body, kde se dešťová voda záměrně zachycuje — buď pro zálivku, nebo pro vsakování do půdy. Jejich poloha, velikost a propojení s ostatními prvky se navrhuje v rámci celkového vodního hospodářství pozemku. Více o hospodaření s dešťovou vodou rozebírá článek Retence a zálivka.

Sítě pro zahradu — co vést při stavbě domu

Při hloubení základů a výkopech pro přípojky domu je nejlepší příležitost k vedení sítí pro zahradu. Výkopy jsou otevřené, terén je narušený — přidání dalšího potrubí nebo kabelu stojí zlomek toho, co by stálo kopání v hotové zahradě. Přesto se tato příležitost v praxi často nevyužívá — buď proto, že zahrada ještě není naplánovaná, nebo proto, že nikdo na tento krok neupozorní.

Vodovod pro zahradu zahrnuje jednu nebo více zahradních vodovodních výpustí (hydrantů) na fasádě nebo v zahradě, případně přípravné potrubí pro automatické zavlažování. Napojuje se na vnitřní rozvod domu, nejlépe s vlastním uzávěrem a vypouštěcím ventilem pro zimní zazimování. Pokud plánujete napájení zálivky z dešťové nádrže, vede potrubí od nádrže k zálivkovému systému — ale i pro tento případ je vhodné mít záložní napojení na vodovodní vodu pro případ, kdy je nádrž prázdná.

Elektřina pro zahradu zahrnuje osvětlení, pohon brány a garážových vrat, nabíjecí stanici pro elektromobil, případně napájení bazénové filtrace nebo elektrické sekačky. Kabely vedou v zemi v chráničkách. Počet a poloha větví závisí na zahradním plánu — proto je hrubý plán zahrady nutností před tím, než se začnou rozkládat výkopy. Pokud si nejste jisti pozicemi, je rozumné vést alespoň tzv. náhradní chráničku (prázdnou trubku) podél nejpravděpodobnější trasy — do budoucna se přes ni protáhne kabel bez nutnosti nového výkopu.

Datový kabel je potřeba pro bezpečnostní kamery na perimetru pozemku, pro pohybová čidla a pro přístupový systém (interkom, elektrický zámek brány). I zde platí: pokud chcete tyto prvky v budoucnu, připravte si trasu při stavbě. Bezdrátové alternativy (WiFi kamery, bateriové senzory) jsou sice dostupné, ale jejich spolehlivost a zálohovatelnost je nižší než u kabelových řešení. O propojení bezpečnostních systémů s celkovým konceptem domu více v sekci Příprava pro smart home.

Terasa jako přechod mezi domem a zahradou

Terasa je prostor, kde dům fyzicky přechází do zahrady. Je to zároveň jedno z nejkomplexnějších míst projektu — protože musí splnit architektonické, technické i funkční požadavky najednou. Poloha terasy ovlivňuje celou zahradu: kde je stín, kde je slunce, kde je soukromí, kde je pohled. A terasa ovlivňuje i dům — poloha velkých terasových oken nebo dveří je jedním z klíčových architektonických rozhodnutí.

Výškové napojení terasy na interiér je technicky náročné. Podlaha terasy by měla být níže než podlaha interiéru (obvykle o 2–3 cm), aby do domu nezatékala voda. Zároveň nesmí být příliš nízko, aby z terasy nebyl nepříjemný práh. Správný detail závisí na skladbě podlahy, způsobu připojení terasy ke stěně a systému odvodnění — to jsou věci, které projekt musí řešit výslovně, ne jako okrajový detail.

Odvodnění terasy je nutností. Terasa musí být vyspádovaná od domu s minimálním spádem, voda musí mít kam odtéct a odtok musí být buď napojen na kanalizaci nebo sveden do zahrady (s ohledem na odvodnění). Špatně odvodněná terasa způsobuje zamrzání, mechanické poškození povrchu a riziko zatékání do základové konstrukce. Na tyto detaily upozorní zkušený projektant nebo stavař — ale pokud o nich nevíte, můžete je přehlédnout v dokumentaci, kde jsou skryté v technických listech materiálů.

Zastínění terasy je otázka, která ovlivňuje komfort bydlení i spotřebu energie na chlazení. Markýza, pergola nebo popínavé rostliny na konstrukci stíní terasu v létě a snižují tepelné zisky v interiéru. Opadavé stromy fungují stejně — v létě stíní, v zimě propouštějí světlo. Tato rozhodnutí jsou součástí zahradního projektu, ale mají přímý vliv na energetiku domu. Propojení okna, stínění a větrání s celkovým komfortem popisuje sekce Rekuperace, klimatizace a okna.

Příjezdová cesta, oplocení a technické prostory

Příjezdová cesta není jen funkční prvek — je viditelnou součástí pozemku a ovlivňuje celkové vnímání domu. Zároveň je jednou z největších investic do zahrady a jedním z prvních prvků, který se realizuje. Dobré rozhodnutí o trase, šířce a povrchu příjezdové cesty šetří prostor a peníze; špatné rozhodnutí komplikuje zahradu na desítky let.

Šířka příjezdové cesty závisí na tom, zda ji využívá jedno nebo dvě vozidla, zda se na ní parkuje nebo jen jezdí, a jaký typ vozidel bude nejvíce zatěžovat povrch. Otočná plocha v blízkosti garáže nebo parkovacího stání ušetří přejíždění dovnitř a ven — ale zabírá místo. Alternativou je dost dlouhá cesta pro přímý příjezd a odjezd bez otáčení, nebo parkování na ulici. Každá varianta má jiné prostorové nároky a jiný vliv na zahradu.

Oplocení vymezuje pozemek a určuje soukromí, ale také ovlivňuje průchod vzduchu a světla. Plné oplocení (zídka, plná plotní výplň) vytváří klaustrofobní efekt a v závětří může způsobovat hromadění sněhu nebo sníženou ventilaci zahrady. Živý plot má lepší estetiku a podporuje přírodu, ale potřebuje prostor pro kořeny a každoroční stříhání. Kombinace (nízká zeď + živý plot nebo prořídlá výplň) je kompromis, který funguje v mnoha situacích. Oplocení se plánuje v rámci projektu zahrady — je to první věc, která vymezí pozemek a dá mu tvar.

Technické prostory — skladiště, přístřešek na nářadí, kompostárna, skládka dřeva nebo přístřešek pro kola — jsou nezbytnou součástí každé zahrady. Jsou to věci, které musí existovat a musí být přístupné, ale jejich umístění příliš často padne na místo, kde zbyde místo po ostatním. Výsledkem je kompost vedle terasy, skládka dřeva blokující výhled nebo přístřešek na kola u vstupních dveří. Lepší přístup je zahrnout technické prostory do zahradního plánu jako rovnocenné prvky — a přiřadit jim logická místa s ohledem na provoz domácnosti.

Bazén a jezírko — velká rozhodnutí s dlouhými dopady

Bazén je jeden z prvků, který nejčastěji „vyjde najevo" až poté, co je zahrada hotová. Buď proto, že si ho lidé nepřipustili jako reálnou možnost, nebo proto, že čekali na „větší peníze". Jenže bazén vyžaduje přípravu, která se musí stát při stavbě domu nebo nejpozději při terénních úpravách zahrady — a která po zasypání a zatravnění pozemku stojí výrazně více.

Příprava pro bazén zahrnuje: přívod vody (napojení na vnitřní rozvod nebo studnu), elektřinu pro filtraci, osvětlení a případně ohřev, přístupovou komunikaci pro stavební techniku (bazénová jáma se kopí strojně), odpad nebo vsakovací jámu pro proplach filtru, a technické zázemí (technická místnost nebo přístřešek pro technologii). Přípojky se vedou při stavbě domu nebo nejpozději při výkopech v zahradě. Pokud si nejste jisti, zda bazén bude, je rozumné vést alespoň prázdné chráničky do místa, kde by mohl stát — to je investice v řádu tisíců korun, která ušetří mnohem více.

Zahradní jezírko je technicky méně náročné, ale má jiné požadavky. Správná poloha (ne pod stromy, aby do něj nespadalo listí; vhodné oslunění, ale ne celodenní) je klíčová pro biologickou rovnováhu vody. I jezírko potřebuje elektřinu pro cirkulační čerpadlo a filtrace. Na rozdíl od bazénu se jezírko lépe dodatečně instaluje bez rozsáhlé technické přípravy — pokud ovšem počítáte s elektrickým kabelem v blízkosti. Orientační průvodce výběru a realizace bazénu poskytuje web az-bazeny.cz.

Jak zahrada ovlivňuje energetiku domu

Zahrada a energetika domu jsou propojeny více, než se na první pohled zdá. Stromy, keře a výšková konfigurace pozemku ovlivňují větrání, proslunění a zastínění — a tím i spotřebu energie na vytápění, chlazení a větrání.

Opadavé listnaté stromy na jižní straně domu jsou klasickým příkladem: v létě stíní okna a fasádu (snižují přehřívání a potřebu chlazení), v zimě po opadu listí propouštějí sluneční světlo (solární zisky pomáhají vytápění). Podmínkou je správná vzdálenost od domu a výběr druhu, jehož dospělá koruna má požadovanou velikost a tvar. Strom vysazený příliš blízko domu může v dospělosti poškozovat základy nebo stínit příliš agresivně.

Jehličnaté stromy a husté živé ploty na severní a severozápadní straně fungují jako větrná bariéra. Silný studený vítr výrazně zvyšuje tepelné ztráty domu — nejen přes výplně otvorů, ale i přes fasádu. Větrná bariéra z rostlin je ekologicky i esteticky příjemnější než cihlová zeď a funguje přirozeně. Plní však svůj úkol až po letech, proto je ideální vysadit ji co nejdříve.

Fotovoltaika na střeše a stromy v zahradě jsou dvě věci, které se vzájemně vylučují, pokud nejsou dobře naplánované. Jakýkoliv stín na fotovoltaickém panelu výrazně snižuje jeho výkon — a strom, který dnes stíní jen částečně, může za dvacet let stínit celou plochu. Pokud plánujete fotovoltaiku, zakreslete si do zahradního plánu výhledové stínění vzrostlých stromů v různých denních a ročních dobách. Stromy naopak u domu bez fotovoltaiky jsou jen výhodou. Tato vzájemná závislost je typickým příkladem toho, proč je dům a zahrada jeden systém — a o tom, jak je zahrada provázána s hospodařením s energií, více v sekci Fotovoltaika v kontextu domu.

Zahradní návrh by měl vycházet z orientace ke světovým stranám a z analýzy stínění. To není jen záležitost estetiky — je to technická podmínka pro to, aby dům fungoval energeticky efektivně. Zahradní architekt s přesahem do stavební fyziky nebo projektant domu, který myslí i na zahradu, dokáže tato rozhodnutí provázat dříve, než se začne kopat. Orientační průvodce tím, jak navrhnout zahradu jako celek, nabízí az-zahrada.cz — jak navrhnout zahradu.

Automatické zavlažování — kdy se vyplatí a jak ho připravit

Automatické zavlažování se typicky řeší až tehdy, když je zahrada hotová a bez závlahy trpí. V tu chvíli je instalace zabudovaného systému destruktivní — nutnost kopat do hotové zahrady, narušovat trávník a záhony. Přitom příprava při stavbě domu nebo při terénních úpravách je záležitost několika metrů potrubí navíc.

Zálivkový systém se skládá z řídicí jednotky (časovač nebo chytrý řadič), rozvodem potrubí v zemi, postřikovačů nebo kapkových emitorů a zdroje vody. Řídicí jednotka se umísťuje v technické místnosti nebo v zahradním domku a napojuje se na vodovodní rozvod. Rozvody vedou v zemi v hloubce 30–40 cm — dostatečně hluboko, aby byly chráněny před mrazem, ale ne tak hluboko, aby byl výkop nákladný.

Chytré zavlažovací systémy sledují počasí (propojení s meteorologickými daty nebo s čidlem vlhkosti půdy) a automaticky přizpůsobují zálivku aktuálním podmínkám. Tato funkce šetří vodu a chrání rostliny před přezálivkou. Integrace se systémem smart home umožňuje ovládání přes telefon a automatizované scénáře (zálivka ráno před východem slunce, vynechání zálivky po dešti). Více o technologiích pro zahradu popisuje sekce o technologiích na zahradě.

Pokud neplanujete zavlažování teď, ale nevylučujete ho do budoucna, je rozumné vést při stavbě domu alespoň přípravné chráničky do míst, kde by rozvody mohly procházet. Prázdná chránička v zemi stojí stovky korun a ušetří tisíce při pozdějším výkopu. Totéž platí pro odbočku z vodovodního rozvodu v technické místnosti — kohout na zálivku vložený do rozvodu při stavbě je marginální náklad, jeho přidání do hotového rozvodu je komplikovanější.

Zahradní osvětlení — funkce, bezpečnost a estetika

Zahradní osvětlení plní tři různé funkce, které se překrývají: provozní osvětlení přístupových cest (bezpečnost pohybu v noci), bezpečnostní osvětlení perimetru (odstrašení a detekce) a dekorativní osvětlení (estetika zahrady v noci). Každá z těchto funkcí má jiné nároky na typ svítidla, umístění a ovládání.

Provozní osvětlení příjezdové cesty, vstupních schodů a terasy by mělo být funkční a spolehlivé. Svítidla montovaná do zdi nebo do podlahy terasy, sloupkové lampy podél cesty nebo svítidla nad vstupními dveřmi — toto osvětlení musí vydávat dostatečné množství světla a být odolné vůči počasí. Kabeláž musí být v zemi v chráničkách, svítidla musí mít třídu ochrany IP65 nebo vyšší.

Bezpečnostní osvětlení s pohybovým čidlem aktivuje světlo při přiblížení k domu. Je to levná a účinná metoda pro odstrašení nežádoucích návštěvníků — na většinu zlodějů silné světlo, které se náhle rozsvítí, funguje jako odstrašující prvek. Pohybová čidla by měla pokrývat všechny vstupy na pozemek, ale jejich přílišná citlivost (rozsvícení při průchodu kočky nebo větve ve větru) snižuje jejich účinnost. Moderní čidla s konfigurací citlivosti, zóny detekce a doby svícení jsou vhodnou investicí. Jak integrovat osvětlení s bezpečnostním systémem jako celkem popisuje sekce o pohodlí a bezpečí.

Dekorativní osvětlení zahrnuje podsvícení stromů a keřů, osvětlení vodních prvků, světelné řetězy na pergole nebo lemovací svítidla v záhonech. Toto osvětlení má nízký výkon (LED, maximum desítky wattů celkem), ale vytváří atmosféru zahrady v noci. Pro dekorativní osvětlení se dnes běžně používají solární svítidla — bez kabeláže a s vlastním zdrojem energie. Jejich spolehlivost a životnost se výrazně zlepšila a pro dekorativní účely jsou plně dostačující. Kabelové napájení je stále vhodné pro svítidla s vyššími nároky na výkon nebo spolehlivost (osvětlení schodů, vjezd).

Kompost, záhony a hospodárné využití zahrady

Zahrada jako systém zahrnuje nejen výsadbu a zálivku, ale i hospodaření s organickým odpadem. Kompostování je přirozenou součástí zahrady a jeho správné umístění a organizace ovlivňuje jak pohodlnost provozu, tak estetiku prostoru.

Kompostéry by měly být umístěny v blízkosti záhonů (kde je finální kompost nejpotřebnější) a zároveň v dostupné vzdálenosti od kuchyně (pro snadné vynášení organického odpadu). Typicky to je polostinné místo u plotu nebo v rohu zahrady — mimo hlavní pohledové osy, ale přístupné. Jeden kompostér na 500–800 litrů je minimum pro domácí zahradu. Pokud máte velkou zahradu nebo pěstujete zeleninu, dva kompostéry v rotaci jsou efektivnější — do jednoho přidáváte a druhý zraje.

Záhony pro zeleninu a byliny potřebují nejlepší místo na zahradě z hlediska oslunění — ideálně jižně orientované, minimálně 6 hodin přímého slunce denně. Záhony by měly být přístupné ze všech stran bez šlapání do záhonu — maximální šířka přibližně 120 cm pro přístup z obou stran. Vyvýšené záhony z prken nebo z betonu mají výhody: lepší odvodněn, teplejší půda na jaře, pohodlnější práce. Jsou ale nákladnější na výstavbu a vyžadují každoroční doplňování zeminy a kompostu.

Hospodárné využití zahrady zahrnuje také nakládání s dešťovou vodou. Zachytávání vody ze střechy do nádrže a její využití pro zálivku je ekonomicky zajímavé — zálivková spotřeba průměrné zahrady v létě je 100–200 litrů denně, což odpovídá několika stovkám kubíků za sezónu. Nádrž o objemu 5 000–10 000 litrů pokryje zálivkové potřeby v průměrném létu při normálním dešťovém režimu. Přívod dešťové vody z nádrže do zálivkového systému vyžaduje čerpadlo (dešťová voda nemá přetlak jako vodovodní voda) — ale toto čerpadlo je relativně levné a provoz je ekonomický. Detailněji o využití dešťové vody pojednává sekce o retenci a zálivce.

Zahrada v průběhu roku — sezonnost a příprava

Zahrada je projekt, který běží v cyklech. Jarní příprava, letní provoz, podzimní úklid a zimní klid — každá sezona přináší jiné nároky a příležitosti. Pochopení těchto cyklů pomáhá plánovat práce a investice efektivně.

Jaro je klíčovou sezonou pro revizi technologií: zkontrolujte stav zavlažovacího systému po zimě, zkontrolujte bazénovou techniku před zahájením sezony, ošetřete dřevěné prvky terasy a zahradního nábytku. Spuštění zahradní techniky po zimní pauze odhalí případné závady — a jejich oprava na jaře je vždy lepší než nouzové řešení uprostřed léta.

Léto je sezonou maximálního provozu — zálivka, sečení, sklizeň. Je to také sezona, kdy se projeví všechny nedostatky plánování: špatně situovaná terasa přehřívaná odpoledním sluncem, záhony bez závlahy usychající v parných týdnech, příjezdová cesta zprahlá bez stínu. Tyto problémy nelze v létě rychle napravit — lze z nich čerpat ponaučení pro přípravu na příští rok nebo pro budoucí úpravy.

Podzim je sezonou přípravy na zimu a zároveň nejlepší sezonou pro výsadbu. Stromy, keře a trvalky vysazené na podzim mají čas zakotvit kořeny před zimou a na jaře startují dříve než jarní výsadba. Podzim je také čas pro odvodnění zálivkového systému (prevence poškození mrazem), zazimování bazénu a ochranu citlivých rostlin.

Zima je sezonou plánování. Katalogy, výběr odrůd, plánování přeměny záhonů nebo revize zahradního projektu — to vše je lépe dělat v klidu zimních měsíců než ve spěchu jara. Pokud zvažujete větší zahradní investice (bazén, pergola, rekonstrukce zahrady), zima je ideální čas pro poptávání, porovnání nabídek a výběr dodavatele — bez tlaku termínu.

Kdy zapojit zahradního architekta

Zahradní architekt není luxus pro velké pozemky — je to odborník, jehož práce se vrátí zejména tehdy, kdy se plánuje zahrada jako celek nebo kdy terén přináší specifické výzvy. Otázka není, zda zahradního architekta potřebujete, ale kdy jeho zapojení přinese hodnotu proporcionální k ceně.

Zahradní architekt vidí zahradní prostor jako celek — vztahy stínění, pohledové osy, průchody, výškové poměry a to, jak bude zahrada vypadat za deset nebo dvacet let, až vzrostou stromy a keře. Tyto perspektivy je pro laika obtížné modelovat v hlavě, ale zkušený architekt je schopen je do projektu zakomponovat. Výsledkem je zahrada, která nevznikla „jak to přišlo", ale má logiku, estetiku a funguje jako celek.

Pro jednoduchou plochu s trávníkem a záhony zahradního architekta nepotřebujete. Ale pro svažitý terén, pro projekt s bazénem nebo jezírkem, pro zahradu u domu s výraznou architekturou nebo pro projekt, kde chcete vzrostlé stromy jako dominanty, je zahradní architekt investice s jasnou hodnotou. Průvodce tím, co zahradní projekt může obsahovat a jak vybrat odborníka, nabízí az-zahrada.cz.

Správné pořadí je: zahradní projekt paralelně s projektem domu, ne po jeho dokončení. I hrubý zahradní plán — kde bude terasa, kde bazén, kde příjezdová cesta a kde záhony — postačuje pro to, aby projektant domu věděl, kudy vést sítě a kde jsou budoucí výkopy. Tato koordinace je klíčová a nevyžaduje hotový zahradní projekt — stačí základní layout pozemku. Jak plánovat celé okolí domu jako funkční systém, shrnuje sekce o přípravě zahrady.